Oncomedica
Čeština
Zpět na Druhy nádorů

Endokrinní systém

Štítná žláza

Štítná žláza secernuje hormony, je uložena na krku za chrupavkou štítnou. Je složená ze dvou laloků. Je složená z buněk folikulárních, které vytvářejí folikuly, v nichž se tvoří a skladují hormony (tyroxin, trijodthyronin), z buněk, které obklopují folikuly (váčky), tj. parafolikulární, které tvoří kalcitonin.

V posledních letech přibývá jak poruch funkce štítné žlázy, které může provázet vznik nezhoubných uzlíků, tak i malignit. Nádory štítné žlázy postihují více ženy než muže.

Rizikové faktory štítné žlázy

  • nedostatek jódu
  • záření
  • imunologické nemoci
  • genetický vliv

Typy nádorů štítné žlázy

Vycházející z buněk epitelu

  • diferencované karcinomy ‒ folikulární, papilární, z Hürtleho buněk
  • anaplastický / špatně (málo) diferencovaný ‒ vřetenobuněčný, obrovsko-buněčný, malobuněčný

Vycházející z buněk parafolikulárních, C buněk

  • medulární, který má formu sporadickou nebo familiární

 Ostatní nádory postihující štítnou žlázu

  • lymfomy
  • sarkomy
  • nádory vycházející z cév
  • ostatní nádory
  • metastázy z rakoviny prsu, plic a ledvin

Příznaky

  • zvětšení, přítomnost uzlů ve štítné žláze
  • příznaky ze snížené / zvýšené funkce štítnice
  • při zvětšování nádoru poruchy polykání, hlasu, dýchání

Diagnostika

  • krevní vyšetření na zjištění koncentrace produkovaných hormonů a hormonu z hypofýzy (TSH, tyreostimulačního)
  • ultrazvukové vyšetření, které zobrazí štítnou žlázu a útvary v ní
  • biopsie tenkou jehlou, kterou se odebere vzorek podezřelé tkáně na histologické vyšetření
  • CT a magnetická rezonance, zvláště pak u rychle rostoucích typů nádorů

Léčba

  • u nádorů štítné žlázy se uplatňuje chirurgická léčba, kdy u méně nebezpečných a menších nádorů je možné odstranit pouze část štítné žlázy, jindy je nutné odebrat ji celou, což samozřejmě vyžaduje podávání hormonů,
  • pooperační podávání radiojódu u nádorů, které jód vychytávají. Zničí se zbytková tkáň štítné žlázy. Radioaktivní jód vyzařuje beta a gama záření, jeho poločas rozpadu je 8 dní,
  • v některých případech je indikována i zevní radioterapie, a to hlavně u nádorů, které není možné chirurgicky odstranit, popř. u metastáz
  • chemoterapie se využívá v léčbě folikulárního a papilárního karcinomu, ale není hlavní léčebnou modalitou. Je podávána pacientům s metastázami, u nichž není možná chirurgické léčba a použití radiojódu,
  • v testování je také biologické léčba, možnost podávání látek blokujících účinky růstových faktorů podporujících tvorbu nových cév.

 Druhy nádorů 

  • papilární nádor

Jedním z nejčastějších nádorů štítné žlázy, je papilární nádor (tvoří 70‒80 % všech nádorů štítnice). Nádor vychází z folikulárních buněk, které jsou součástí folikulů a tvoří tyreoglobulin. Nejčastěji se objeví samostatným uzlem. Není to rychle rostoucí a metastazující nádor. 

  • folikulární karcinom

Jako u papilárního karcinomu se jedná v případě folikulárního karcinomu o nádor málo agresivní typ. Rozeznáváme typ minimálně invazivní / výrazně invazivní, a to dle toho, jak prorůstá skrz pouzdro štítné žlázy a do cévního systému. Většinou si uchovává svou ohraničenost a bývá opouzdřený. Metastazování je častější než v případě papilárního karcinomu. Vzdálené metastázy jsou nejčastěji v plicích, kostech a mozku.

  • anaplastický karcinom

Anaplastický karcinom je vysoce zhoubný, málo diferencovaný, tj. buňky jsou málo vyzrálé. Nádor je velmi agresivní, rychle se šíří a metastazuje. Ve štítné žláze způsobí náhlé zvětšení, během pár týdnů, a vytvoří velmi tvrdý uzel. Prorůstá štítnou žlázou i do okolních tkání krku.

  • medulární karcinom

Vychází z parafolikulárních buněk štítnice. Na rozdíl od předchozích typů, tento typ nevychytává radiojód. Buňky tvoří kalcitonin.

Příštítná tělíska

Příštítná tělíska jsou drobné žlázy, které nasedají na štítnou žlázu. Produkují hormon parathormon, který se zapojuje do metabolismu vápníku, tedy i kostí. Parathormon se uvolňuje hlavně při poklesu vápníku v krvi. Vlivem parathormonu dochází k odbourávání kostí, při čemž se uvolní i vápní, dále pak zesiluje vstřebávání vápníku ze střeva.

Nádory příštítných tělísek jsou velmi vzácné. Mnohdy bývají součástí nádorových syndromů ‒ mnohočetné endokrinní neoplazie. Karcinomu mají často povahu adenomu a produkují parathormon v nadbytku. To se projeví osteoporózou, sníženou kvalitou kostí, které se snadněji lámou. Dále je zvýšená koncentrace vápníků v krvi, což může vést k poruchám srdečního rytmu, svalovým slabostem a také tvorbou močových/ledvinových kamenů. Karcinomy příštítných tělísek mohou vytvářet metastázy kdekoli v těle.

Diagnostika

  • diagnostika se opírá o fyzikální nález, tj. „nahmatnutelné boule“ na krku
  • krevní testy prokazují hyperkalcémii, zvýšené hodnoty parathormonu
  • ultrazvuk a další zobrazovací metody (TM, MRI) určí přesné umístění a rozsah nádoru
  • scintigrafie, využití látky, kterou vychytávají buňky nádoru

Léčba

  • výsadní postavení má chirurgická léčba, společně s příštítným tělískem se vyřezává i okolní tkáň štítné žlázy, 
  • operace se může doplnit radioterapií, ale není to standardní postu.
Nadledviny

Nadledviny je možné rozdělit na dvě hlavní části, a to na kůru a dřen. Zatímco z dřeně vychází feochromocytom (viz text o něm), i z kůry mohou vznikat nádory. Kůra nadledvin produkuje kortikosteroidní hormony, mineralokortikoidy a také androgenní hormony.

Příznaky

Příznaky se odvíjejí od nadprodukce některého z hormonů, kortizolu nebo aldosteronu.

Zvýšená produkce kortizolu

  • zvýšení kortizolu se může projevit jako Cushingův syndrom
  • strie
  • zhoršená kvalita pokožky
  • útlum imunity
  • porucha metabolismu sacharidů
  • centrální obezita s měsíčkovým obličejem
  • osteoporóza
  • zvýšený krevní tlak
  • psychické změny
  • poruchy sexuálních funkcí a libida

Zvýšená sekrece androgenních hormonů

  • zvýšení ochlupení, hirsutismus
  • zhrubění hlasu
  • padání vlasů
  • poruchy plodnosti

Zvýšené hodnoty aldosteronu

  • zvýšený krevní tlak
  • zvýšené vylučování draslíku močí, dochází tedy k hypokalémii a poruchám srdečního rytmu
  • snížení vylučování sodíku, zvýšení koncentrace v krvi, tj. hypernatrémie

Celkové příznaky provázející nádorové onemocnění

  • zvýšené teploty
  • únava
  • úbytek hmotnosti
  • nevolnosti
  • bolesti v oblasti zad

Diagnostika

  • testy krve a moči – biochemicky, tj. hodnoty draslíku, sodíku, glukózy; vyšetření imunitního systému; koncentrace hormonů, popř. jejich metabolitů
  • zobrazovací metody – ultrazvuk nemusí nádorovou masu zaznamenat. Závisí na velikosti a zručnosti lékaře. CT a magnetická rezonance bezpečně odhalí nádor.  PET, pozitronová emisní tomografie, pomůže odhalit případné metastázy

Klasifikace nádorů nadledvin

  • I – lokalizovaný nádor, který není větší než 5 cm
  • II – lokalizovaný nádor větší než 5 cm
  • III – nádor vykazuje známky invazivity, tj. roste i mimo tkáň nadledviny nebo metastazoval do lymfatických uzlin
  • IV – nádor prorostl do blízkých tkání a jsou přítomné vzdálené metastázy

Léčba

  • v případě nádorů I–III je nejdůležitější chirurgická léčba s kompletním odstraněním nádorové masy. Nízká stadia je možné řešit i laparoskopicky,
  • v případě metastazujícího prorůstajícího nádoru se podává chemoterapie – mitotam, který ovlivňuje produkci nadledvinových hormonů,
  • radioterapie není v případě nádorů kůry nadledvin příliš účinná.
Slinivka
Maligní onemocnění se nevyhýbá ani slinným žlázám. Tvoří asi 3 % všech nádorů hlavy a krku. Nejčastěji bývá postižená příušní slinná žláza. Mezi nemocnými převažují ženy mezi 4050 roky. V oblasti slinných žláz se vyskytuje i velké množství benigních nádorů, tvoří 80 % všech nálezů na slinných žlázách.

Typy maligních nádorů slinných žláz

  • acinocelulární karcinom je nejčastějším nádorem, který vzniká nejčastěji v příušní slinné žláze. Vyskytuje se častěji u žen. Roste pomalu a málo metastazuje
  • mukoepidermoidní karcinom je tvořen z buněk, které tvoří hlen, dále z buněk podobných endotelovým a buněk přechodného typu. Bývá špatně opouzdřený a mnohdy málo diferencovaný, tedy vysoce maligní
  • adenoidně cystický karcinom vyskytuje se ve 3 formách, tvoří ho duktální buňky (buňky vývodů slinných žláz) a myoepitelovými buňkami. Často metastazuje, a to do uzlin, ale také do plic a kostí
  • karcinom vzniklý v nemaligním nádoru, tj. v pleomorfním adenomu, dochází totiž k maligní transformaci buněk, je tedy nutné i tento benigní nádor sledovat, popř. hned řešit a odstranit

Příznaky

  • zduření v místě postižené slinné žlázy
  • bolestivost
  • zhoršená tvorba slin
  • postižení nervů, které v oblasti slinných žláz prochází, u příušní žlázy může dojít k paréze lícního nervu s poklesem koutku úst

Diagnostika

Diagnóza se určí díky zobrazovacím metodám, a to hlavně ultrazvuku, pro bližší zjištění uložení a velikosti se provádí CT či magnetická rezonance. Odebírá se také biopsie a provádí se histologické a cytologické vyšetření nádoru.

Léčba

V první řadě se zasahuje při léčbě rakoviny slinných žláz chirurgicky. Chirurgická léčba se může doplnit či jí může předcházet radioterapie. V případě neléčitelných nádorů se pro úlevu pacienta volí radioterapie.

Hypofýza

Podvěsek mozkový je endokrinní žláza, která tvoří velké množství hormonů a působků, které dále ovlivňují funkce podřízených žláz s vnitřní sekrecí. Ve velké většině případů se v hypofýze tvoří adenomy, které mají nezhoubný charakter, ale bývají hormonálně aktivní.

Produkuje

  • prolaktin, který stimuluje mléčné žlázy k produkci mléka, dále tlumí dozrávání vajíček ve vaječnících, snižuje plodnost
  • somatotropin je růstový hormon, který podporuje nárůst kostní a svalové hmoty, podílí se na metabolismu bílkovin, štěpení tuků atd.
  • adrenokortikotropin, je látka, které stimuluje nadledvinky k produkci kortikoidních hormonů
  • thyreotropin je hormon stimulující štítnou žlázu k produkci hormonů
  • folikulostimulační hormon stimuluje zrání vajíček/růst folikulů a produkci spermií
  • luteinizační hormon je důležitý pro ovulaci, zrání žlutého tělíska, u mužů se podílí na podpoře produkce testosteronu

Nádory hypofýzy dělíme dle velikosti na mikroadenomy, tj. do 1 cm, a větší makroadenom. Dle produkce hormonů na aktivní a afunkční.

Dle produkovaných hormonů

  • prolaktinom
  • somatotropní adenom
  • adrenokortikotropní adenom
  • tyreotropní adenom
  • gonadotropní adenom
  • nefunkční, z tzv. nulových buněk, atypický adenom

Příznaky

  • příznaky nádorů v oblasti hypofýzy mohou být jednak z útlaku okolních tkání, a jednak z nadprodukce určitých hormonů
  • může tak dojít k laktaci u netěhotných žen a mužů vlivem prolaktinu, k růstu některých částí těla vlivem růstového faktoru (akromegalie), k nadprodukci hormonů žláz ‒ štítné, nadledvin (poruchy metabolismu, vodního hospodářství, Cushingův syndrom), může dojít k poruchám plodnosti vlivem gonadotropinů atd.

Diagnostika

  • vyšetření krve a moči na hladiny hormonů
  • CT a magnetická rezonance

Léčba

  • k chirurgické terapii jsou vhodní pacienti, kteří mají problémy s tím, že nádor utlačuje jiné struktury, např. zrakový nerv či nadprodukce hormonů je velká. Po operaci je nutné doplňovat hormony, které vlivem operace a odstranění části hypofýzy chybí, 
  • v mnoha případech se postupuje konzervativně, tj. volí se farmakologická léčba. A to hlavně u prolaktinomů a nádoru produkujících růstový hormon. 
Vaječníky

Vaječníky jsou místem, kde vyzrávají vajíčka a produkují se ženské pohlavní hormony. Jedná se o párový orgán dutině břišní. Vejcovody přiléhají k vaječníkům a zachycují při ovulaci uvolněné vajíčko, aby ho dopravily do dělohy. Nádory vaječníků, společně s vejcovody, tvoří asi 15 % nádorů u žen. V ČR každoročně přibude cca 23 žen na 100.000. Nejvíce jsou postiženy ženy mezi 50‒70 roky.  Přestože nejsou nádory příliš časté, úmrtnost na ně je vysoká. Nádory vaječníků metastazují lymfogenně, tj. do lymfatických uzlin, hematogenně se tvoří vzdálené metastázy do ostatních orgánů, nejčastěji jsou metastázemi postiženy plíce, kosti, játra a mozek.

Rizikové faktory pro vznik rakoviny vaječníků a vejcovodů

Nejsou přesně určeny faktory, které by měly jasnou příčinnou souvislost, ale je mnoho faktorů, které k vzniku rakoviny mohou přispět. Jedná se např. o

  • vyšší příjem tuků
  • obezita
  • genetika, přítomnost genu BRCA1
  • vysoký příjem kávy
  • věk

Někdy se nádor projeví až v době, kdy metastazoval, tj. objeví se příznaky spojené s metastázemi. Ty mohou být např. v plicích a pacientka trpí kašlem, vykašláváním, bolestí na hrudi…

Typy nádorů vaječníků

Nádory vaječníků je možné rozdělit do několika skupin, nejpočetnější typy jsou:

  • nádory epitelové (pochází z povrchové výstelky) tvoří téměř 90 % všech nádorů vaječníků, patří sem cystadenokarcinomy, papilární acinózní karcinom, adenoakantom aj.
  • germinální, pocházejí ze zárodečných buněk, sem patří např. dysgerminom, malignity pocházející ze žloutkového váčku, embryonální karcinom, teratokarcinom aj.
  • sekundární nádory, tj. metastázy ve vaječnících

Příznaky

Projevy jsou v počátečních stadiích velmi malé. Nádor se začíná projevovat až v pokročilém stadiu. Jedná se hlavně o

  • nevolnosti
  • nadýmání
  • bolesti a diskomfort v břišní dutině
  • pocit plnosti
  • nechutenství
  • únava
  • zvětšení břicha způsobené vznikem výpotku nebo zvětšováním nádoru
  • nepravidelnosti cyklu
  • neplodnost

Diagnostika

Nádorová onemocnění vaječníků a vejcovodů nejčastěji objeví gynekolog, kam žena chodí na pravidelné prohlídky.

  • krevní testy mohou odhalit přítomnost onkomarkerů CA-125
  • zobrazovací metody ‒ RTG, CT a magnetická rezonance pomůže odhalit přesné umístnění nádoru a přítomnost metastáz
  • ultrazvuk
  • laparoskopické vyšetření s odběrem vzorku z nádorové tkáně
  • histologické vyšetření na přesné určení typu nádoru

Určení stadia nádoru

Podobně jako u nádorů dělohy se i zde využívá klasifikace TNM nebo také FIGO

  • FIGO I ‒ nádor je ohraničený pouze na vaječník, pokud je na jednom vaječníku, jedná se o typ 1a, pokud jsou postiženy oba vaječníky 1b. U 1c již dochází k narušení pouzdra vaječníků, kterým nádor proroste.
  • FIGO II ‒ nádor je omezen na pánev, může zasahovat do dělohy a vejcovodů, typ 2a, 2b a 2c se nacházejí rakovinné buňky v tekutině v břišní dutině.
  • FIGO III ‒ nádor vaječníků se dostává mimo pánev, metastazuje na pobřišnici, do mízních uzlin aj.
  • FIGO IV ‒ jsou založeny vzdálené metastázy v orgánech

Léčba

Léčba se odvíjí od pokročilosti nádorového onemocnění a dle stavu pacientky.

  • chirurgická terapie

Základním přístupem je chirurgická léčba s odstraněním nádorové masy. To zahrnuje odstranění vaječníků a vejcovodů, při pokročilejších nádorech také dělohy, mízních uzlin a části pobřišnice. Někdy však není možné nádor odstranit, resp. odstranit orgány, ve kterých už nádor je, a provede tedy pouze odstranění nádorové hmoty, aby pacientce ulevil.

U velmi časných nádorů je možné provést záchovné zákroky, kterými se odejme jen nádorová hmota se zachováním orgánu. Žena pak může otěhotnět.

  • radioterapie

Radioterapie se využívá jen výjimečně, hlavně u žen, které mají nádor lokalizovaný v pánvi, ale není možné jen celý odstranit. Jedná se o úlevnou terapii a někdy umožní zmenšit nádor a je pak možné jej vyjmout.

  • chemoterapie 

Nejčastěji se ženám podává po operačním zákroku. Chemoterapii je možné podat do žíly i intraperitoneálně, tj. do břišní dutiny. Ženy podstupují 2 až 8 cyklů chemoterapie.

  • hormonální terapie 

Ženám se podává antiestrogeny nebo gestageny.

  • biologická léčba

I do léčby rakoviny vaječníků a vejcovodů se dostává biologická léčba. Používá se uměle vytvořená protilátka, která se váže na receptory pro vaskulární růstový faktor, což vede ke zpomalení postupu nádoru a jeho zmenšení, neboť blokuje novou tvorbu cév, které nádor potřebuje pro svou výživu.

Rezistence a relapsy

U nádorů vaječníků jsou velmi časté rezistence na chemoterapii, tj. nádor nereaguje na léčbu, a často se vrací.  Léčba takových stavů je náročná a mnohdy nepřinese potřebný výsledek, pouze prodlouží dobu přežití. Nejčastěji se kombinuje chemoterapie a hormonální terapie.

Dispenzarizace

Pacientky, i přes vyléčení, musí být, stejně jako u jiných typů rakovin, nadále sledovány. V prvních třech letech docházejí každé 3 měsíce, pak se doba kontrol prodlužuje.

Varlata

Varlata (testes) jsou pohlavní žlázy muže, jsou umístěny ve skrotu, tj. šourku. Jsou producentem pohlavních buněk, tj. spermií, a hormonů. Většina nádorů vzniká ze změněné zárodečné buňky. Nádory varlat postihují hlavně muže ve věku 20−40 let. Podobně jako u žen v případě rakoviny prsu by i muži měli provádět samovyšetření.

Typy nádorů varlat

   1. Germinální nádory vzniklé ze zárodečných buněk můžeme rozdělit na

  • Seminomy jsou nádory, které vznikají z částečně diferencovaných buněk v semenotvorných kanálcích. Tyto nádory jsou pomalu rostoucí a také pomalu rostou. Mohou metastazovat lymfatickými cestami do uzlin i hematogenně do vzdálených orgánů. Nádory jsou senzitivní na ozáření.
     
  • Non seminomy vznikají maligní proliferací zárodečné buňky, sem řadíme embryonální karcinom, choriokarcinom, nádory ze žloutkového váčku, teratomy, teratokarcinomy. Tyto nádory rostou rychle, metastazují již v časných stadiích. Metastazují hlavně hematogenně.

   2. Nádory vycházející ze stromatu (podpůrné tkáně) varlat.

   3. Nádory vycházející z Leydigových a Sertoliho buněk, thékom atd.

Rizikové faktory a příčiny vzniku nádorů varlat

  • kryptorchismus, tj. varlata nesestoupila do šourku
  • vystavení toxinům, např. pesticidům
  • znečištění životního prostředí
  • příjem estrogenů
  • infekce, zánět varlat při příušnicích
  • zvýšené hodnoty gonadotropinů spojené s předčasnou pubertou
  • úraz varlete

Příznaky

  • změny velikosti varlete, zmenšení/zvětšení
  • zatvrdliny ve varleti
  • hrbolky, bulky, nárůstky
  • tlaková bolest varlat
  • bolesti v tříslech
  • bolestivost prsních žláz, popř. jejich zvětšení

Diagnostika

  1. Lékař provede prohlídku pohledem a pohmatem. Ze zobrazovacích metod je vhodný a velmi rychlý ultrazvuk. Při nálezu je nutné provést biopsii, tj. odebrat vzorek podezřelé tkáně na histologické vyšetření.
  2. K vyloučení/potvrzení přítomnosti metastáz se vyšetření doplňuje CT či magnetickou rezonancí.
  3. Provádí se také krevní odběry na přítomnost onkomarkerů. U pacientů s embryonálním karcinomem, teratomem, nádorem ze žloutkového váčku dochází k nárůstu hodnot alfa-1-fetoproteinu. U seminomů a embryonálního karcinomu může dojít ke zvýšení lidského choriového gonadotropinu. Laktát dehydrogenáza se zvyšuje u pacientů s recidivujícími či na léčbu nereagujícími nádory.

Léčba

Léčba nádorů varlat je podobně jako u jiných rakovin založená na kombinaci terapií. Je zde vždy riziko, že muž bude po léčbě neplodný. Doporučuje se proto odběr a zamražení spermatu. Léčba, pokud je nasazena dostatečně brzo, je velmi účinná a pacienti mají vysokou šanci na přežití.

  • chirurgická

Chirurgická léčba se v případě možnosti volí jako první. Provádí se orchiektomie, což je odstranění varlete. V případě pokročilého nádoru je nutné odebrat také lymfatické uzliny, někdy i část pobřišnice, tj. peritonea.

  • chemoterapie

Je základním léčebným postupem u pokročilých nádorů, kdy by muselo být odebráno velké množství tkáně i mimo varle. Může být také využita po chirurgickém zákroku jako prevence znovuobjevení rakoviny, pokud by v těle zůstaly vycestovalé rakovinné buňky, které zatím nevytvořily viditelné metastázy. Chemoterapie se podává v cyklech, buď ambulantně, nebo za hospitalizace. Existuje více typů léčebných režimů. Nejnáročnější je vysokodávková chemoterapie, volí se tedy u pacientů se špatnou prognózou. Tento léčebný režim vede k destrukci kostní dřeně, je tedy následován transplantací kostní dřeně.

  • radioterapie

Radioterapie většinou následuje po operaci a podobně jako chemoterapie má za úkol zničit zbytkové nádorové buňky.

  • biologická

Do praxe se nyní dostávají i nové postupy, mnohé léky jsou zatím v klinických studiích. Léčba může být podána po vysokodávkové chemoterapii, kdy jsou podávány růstové faktory, které pomohou rychlejšímu uchycení transplantované kostní dřeně.

Dále pak je možné využít inhibitory v podobě monoklonálních protilátek, které se vážou na receptory pro růstové faktory, které podporují dělení nádorových buněk, novotvorbu cév atd.