Oncomedica
Čeština
Zpět na Druhy nádorů

Nádory měkkých tkání a vaziva sarkomy

Sarkom je souhrnné označení pro zhoubné nádory vycházející z pojivových tkání. Existují desítky typů sarkomů. Jejich název je odvozen od toho, z jaké tkáně vychází. Sarkomy jsou poměrně vzácné, ale na druhou stranu mnohdy velmi závažné a špatně léčitelné.

Nejznámější typy sarkomů

  • fibrosarkom

Pochází z vazivové tkáně, může se vyskytovat např. na rukách, nohách, trupu, ale může postihnout jakoukoli vazivovou tkáň. Projevuje se jako hmatatelná bulka. Invaduje do okolních tkání a může metastazovat krevní cestou do plic a také do lymfatických uzlin.

  • gastrointestinální stromální tumor (GIST)

Sarkom postihuje trávicí soustavu. Primární nádory se mohou vyskytovat kdekoli v trávicím traktu, tj. od jícnu až po konečník. Nejčastěji se však vyskytuje v žaludku. Nádory vycházejí nejpravděpodobněji z Cajalových buněk (pocházejí z nervové tkáně a řídí peristaltiku) nebo z prekurzorových (tj. méně diferencovaných buněk, ze kterých mohou Cajalovy buňky a také buňky hladkého svalu vzniknout). GIST mohou metastazovat do orgánů v břišní dutině, tj. jater, vzácně do vaječníků, dále pak se rozšiřuje po pobřišnici, do lymfatických uzlin atd.

  • leiomyosarkom

Leiomyosarkomy jsou malignity vycházející z buněk hladké svaloviny. Může tedy postihnout jakýkoli orgán, v němž je hladká svalovina nachází, i stěny cév. Vznikají často v retroperitoneu, tj. zadní stěna břišní, oblast, v níž jsou umístěny i ledviny, které mohou být také postiženy, ženský pohlavní ústrojí (děloha), trávicí ústrojí atd. Nádory se šíří jak do okolních tkání, tak mohou metastazovat, a to krevní cestou hlavně do plic a u nádorů v trávicí soustavě do jater.

  • liposarkom

Liposarkom je maligní nádor vycházející z tukových buněk. Nejčastěji se vyskytuje v retroperitoneu a na končetinách (v podkolení jamce). Může se objevit také v hrudní dutině. Nádor se šíří do okolí, utlačuje a prorůstá nejbližší struktury a orgány. Také metastazuje, cílem metastáz jsou lymfatické uzliny, kosti, játra, ledviny a nadledviny.

  • rhabdomyosarkom

Rhabdomyosarkom je nádor vycházející z příčně pruhované svaloviny. Na rozdíl od ostatních sarkomů se více než polovina případů vyskytuje u dětí, nejen u starších dospělých. Postihuje často hlavu a krk, končetiny, močovou soustavu (ledviny, močovou trubici /botryoidní rhabdomyosarkom/), trup i plíce (alveolární rhabdomyosarkom). U dětí do 10 let je přítomný embryonální rhabdomyosarkom, naopak u lidí kolem 30 je to pleomorfní rhabdomyosarkom.

  • cévní sarkomy ‒ hemagiosarkomy/angiosarkomy

Sarkom může postihnout jakoukoli cévu. Často jsou to cévy kůže, prsu, jater, srdce a plic.  Jedná se o nádor velmi vzácný.

  • synoviální sarkom

Nádor vychází z buněk kloubní výstelky a tkání okolo kloubu, nejčastěji je postiženo koleno.

  • kostní nádory

viz samostatná kapitola Kosti a chrupavky

Příznaky

Vzhledem k pestrosti sarkomů a jejich umístění jsou příznaky velmi různorodé.

Obecně se jedná o 

  • únavu
  • nechutenství
  • zvýšené teploty
  • snížení hmotnosti atd.

Další příznaky se odvíjejí od místa výskytu a typu nádoru.

Diagnostika

  • krevní odběry ‒ možná zvýšená sedimentace a další známky zánětu
  • RTG vyšetření
  • ultrazvuk
  • CT a magnetická rezonance
  • biopsie a histologické vyšetření tkáně

Léčba

Většinou jsou sarkomy velmi těžko léčitelné a jejich prognóza není příznivá. Je to dáno i tím, že bývají odhaleny v době, kdy jsou již rozšířené.

  • chirurgie, radio- a chemoterapie

Základní roli hraje chirurgická léčba s odstraněním nádoru, popř. s okolními tkáněmi. Další léčebnou technikou je radioterapie, ta může být použita před chirurgickým zákrokem, aby nádor zmenšila, nebo po ní, aby se snížilo riziko recidiv. Radioterapie může být též využita jako úlevná léčba. Některé typy nádorů se řeší také využitím protonové terapie. Chemoterapie se často kombinuje s radioterapií. Jen některé nádory jsou na ni citlivé a většinou je nevyléčí, jen zmenší, což je vhodné před chirurgickým odstraněním.

  • biologická cílená léčba

Jako u dalších nádorových onemocnění je i zde snaha využít biologickou léčbu, přesně cílenou. Využívají se monoklonální protilátky, které cílí na imunitní systém nebo na nádorové buňky. Využívají se např. protilátky blokující receptory na nádorových buňkách, na které se vážou růstové faktory, které podporují dělení nádorových buněk.  Dostupné jsou i inhibitory enzymů, které jsou nezbytné pro růst a dělení národových buněk.