Oncomedica
Čeština
Zpět na Možnosti léčby

Biologická terapie, imunoterapie

Biologická léčba je zaměřená přímo na ovlivnění nádorových buněk nebo imunitního systému. Pro možnost nasazení biologické léčby je nutné prozkoumat nádorovou buňku. Vědět, jaké na svém povrchu nese bílkovinné molekuly, např. receptory pro růstové faktory, molekuly, které blokují aktivitu imunitních buněk; dále je nutné znát genetickou „vadu“ nádorové buňky. Na charakteristiky, které ji odlišují od zdravých buněk, je možné cílit, a tím ničit buď pouze nádorové buňky, nebo hlavně je. Některé znaky mohou být shodné i se zdravými buňkami, které je však mohou mít méně vyjádřeny.

V imunoterapii se posiluje schopnost imunitního systému napadat a zabíjet rakovinné buňky. Existuje mnoho typů léčby, zmíníme ty hlavní.

Tyto postupy se stále rozvíjejí. Vyvíjí se nová léčiva i nové postupy společně s tím, jak vědci poznávají nádorové buňky a imunitní systém.

V cílené léčbě se využívají

  • monoklonální protilátky
  • blokátory růstových faktorů
  • protinádorové vakcíny
  • cytokiny – interferony, interleukiny
  • antagonisté receptorů
  • inhibitory tyrozinových kináz
  • CART – T lymfocyty s „vytvořeným“ receptorem, který rozpoznává nádorové buňky 
 

Podávání cytokinů, které modulují aktivitu imunitního systému

  • IL-2
  • Interferon alfa
  • Tumor nekrotizující faktor
  • IL-12

Monoklonální protilátky

Monoklonální protilátky jsou vytvořeny přesně tak, aby se vázaly na povrchové molekuly na nádorových buňkách, např. na Her2, který je na buňkách rakoviny prsu, na CD20, který je vysoké míře nacházen na B lymfocytech leukémií.

„Využití“ imunitních buněk – TIL – tumor infiltrující lymfocyty

Při této léčbě se z nádorové hmoty nemocného získají lymfocyty (tj. část nádoru se odebere, v něm se nacházejí také imunitní buňky, které se proti němu snaží bojovat). Tyto jsou specifické pro nádor. Dále jsou kultivována a pomnoženy v přítomnosti stimulačních cytokinů. Buňky se potom vrátí do pacienta.

Vakcíny z dendritických buněk

Dendritické buňky jsou velmi aktivní a mají schopnost aktivovat T lymfocyty, dopravit k nim antigen a prezentovat jim ho. Prezentují i nádorové antigeny a tím se spouští obranná reakce proti nádoru. Vakcíny jsou tvořeny tak, že se dendritické buňky izolovaných z krve pacienta inkubují s antigeny nádoru. Dendritické buňky je pohltí a vystaví na svém povrchu. Takto kultivované dendritické buňky jsou injektovány zpět pacientovi. Vytváří se však i nové generace vakcín, které jsou účinnější.

CART – buněčný terapie pomocí T lymfocytů, které nesou chimérický receptor

Chimérický receptor, který rozpoznává antigeny na nádorových buňkách, je vytvořen rekombinací, fúzuje se část původního receptoru T lymfocytu a monoklonální protilátky namířené proti antigenu na povrchu nádorových buněk. Vytvořený receptor se zabuduje do T lymfocytu. Připravené namnožené lymfocyty jsou podány pacientovi. 

Blokáda inhibičních molekul

Nádorové buňky se snaží uniknout imunitnímu systému také tím, že na svém povrchu nesou molekulu, která se váže na receptor na buňkách imunitního systému a tato vazba tlumí aktivitu imunitních buněk. Tím je zastavena reakce a nádorové buňky se mohou nerušeně množit. Mezi takové molekuly patří receptory CTLA-4 a PD-1 a jejich ligandy, tj. vazebné molekuly. Monoklonální látky pro CTLA-4 se navážou na tento inhibiční receptor, na který se pak nemůže navázat ligand nádorové buňky. Tato protilátka však po vazbě na receptor imunitní buňky neinhibuje. Monoklonální látky proti receptoru PD-1 a jeho vazebným ligandům účinkují podobně jako antiCTLA-4, tj. zabraňují utlumení imunitní odpovědi nádorovými buňkami.

Inhibitory proteinových kináz

Při stimulaci buněk dochází k aktivaci nitrobuněčných signálních cest, které ovlivňují funkce buňky, syntézu cytokinů atd. Významnou roli hrají tyrozinové kinázy, které pomáhají předat signál z povrchových receptorů dál. Pokud jsou tyto kinázy zablokovány, je zablokován i signál, který může vést např. k dělení a přežití buňky. Buňka bez potřebných signálů hyne.

Blokace působení růstových faktorů

Nádorové buňky na svém povrchu nesou receptory, na které se vážou růstové faktory, což zvyšuje jejich životaschopnost a dělení. Léčba je tedy založená na tom, že se blokuje možnost navázání růstového faktoru na receptor. Jedná se např. o blokátory receptoru epidermálního růstového faktoru.

Nádory vyžadují vzhledem k tomu, že se jejich buňky rychle dělí, také větší krevní zásobení. To jim dodává kyslík a živiny. Dochází tedy vlivem nádorů k neoangiogenezi, novotvorbě cév. I tu je však možné zablokovat a omezit tak růst nádoru. Je využívána monoklonální protilátka, která se váže na vaskulární růstový faktor, který nádorové buňky tvoří. Tento faktor se pak nemůže navázat na receptor na výstelce cév a nestimuluje tyto buňky k množení a tvoření nových cév.

Epigenetická terapie

Epigenetická terapie je založena na poznatcích, že geny aktivita genů je ovlivněna tím, zda jsou methylovány, acetylovány atd. Pokud dojde k methylaci tumor supresorových genů, jsou umlčeny a může dojít k rozvoji nádoru, naopak může být aktivován proonkogenní gen. Problematika je mnohem složitější. Využívají se např. inhibitory histonové deacetylázy či inhibitory histonové demethylázy.

Nežádoucí účinky biologické léčby

Ačkoli se jedná o léčbu cílenou a je zde méně nežádoucích účinků než u radio, či chemoterapie, není tato léčba zcela bez vedlejších účinků. Každá léčba je spojená s jinými nežádoucími reakcemi. Obecně je možné říci, že v biologické léčbě celkově se nejčastěji objevují příznaky připomínající chřipku, tj. bolesti svalů, kloubů, teploty se zimnicí a třesavkou…, může se objevit průjem, alergické reakce, vyrážky a svědění pokožky. Může dojít také k oslabení imunitního systému.