Oncomedica
Čeština
Zpět na Možnosti léčby

Neoadjuvantní a adjuvantní léčba

U pevných/solidních nádorů, tedy ne v případě krevních, kdy se používá chirurgický zákrok, je možné využít neoadjuvantní a adjuvantní léčbu.

V případě neoadjuvantní léčby se jedná o protirakovinnou léčbu (chemo-, radioterapie či kombinace obou, hormonální terapie atd.), která má za účel ovlivnit nádor, tj. např. zmenšit, tak, aby byl snáze operabilní. Provádí se tedy před chirurgickým zákrokem. 

Adjuvantní terapie se nasazuje po chirurgické léčbě. Má za úkol zničit zbytky nádorových buněk a snížit tak riziko recidivy onemocnění. Opět se může využít chemo-, radioterapie či kombinace obou aj.

Dle postupu je léčba:

  • chirurgická ‒ v případě chirurgické terapie je vždy snaha odstraniv veškerou nádorovou hmotu s dostatečným lemem zdravé tkáně, je tedy různě radikální.
  • chemoterapie ‒ je využíváno cytostatik, která blokují dělení rakovinných buněk a způsobují u nich smrt. Existuje mnoho typů cytostatik a každé je vhodné pro určitý typ rakoviny, nejčastěji se volí kombinace dvou a více chemoterapeutik.
  • radioterapie ‒ v současné době je tato léčba cílená, prováděná tak, aby byl ozářen co nejmenší okrsek zdravé tkáně a maximální intenzita záření byla namířena na nádorovou masu. Speciální přístroj je pak Leksellův gama nůž.
  • protonová ‒ jedná se o modernější způsob radioterapie, jsou zde místo paprsků využity protony.
  • hormonální ‒ využívá se u nádorů, které reagují na přítomnost hormonů, tj. rostou po nich, jsou to např. rakovina prsu, prostaty. Léčba je postavena tak, aby se omezilo působení hormonů na rakovinnou tkáň.
  • biologická ‒ je zaměřena na buňku, její ovlivnění, imunitní systém a jeho modulaci aj. Využívají se např. monoklonální protilátky, inhibitory různých enzymů či cytokinů. Je to vysoce cílená a individualizovaná léčba.
  • léčba kmenovými buňkami ‒ ve světě se začíná objevovat též možnost léčba kmenovými buňkami.
  • genetická léčba ‒ je zatím zcela v plenkách, ale již existují experimentální léčebné postupy.