Oncomedica
Čeština
Zpět na O rakovině

Co je rakovina?

Pod pojmem rakovina, zhoubné rakovinné bujení, malignita se skrývá soubor různých onemocnění. Všechny typy rakoviny však i přes svou rozdílnost mají mnoho společného, a to nekontrolovatelné dělení rakovinných buněk, růst a rozšiřování nádorové hmoty do tkání i metastazování. K rakovinnému bujení může dojít v jakékoli části těla, maligně zvrhnout se může jakákoli buňka. K rakovinnému zvratu nedojde okamžitě, ale je to několika krokový proces, o kterém si povíme v dalších kapitolách. 

Rakovinná buňka vs. zdravá buňka

Zdravé tělní buňky stárnou, jsou poškozována např. toxiny, infekcí, UV zářením…, pokud je buňka již „moc stará“ či příliš poškozená, dochází ke smrti buňky a ta je nahrazena buňkami novými. Tedy i zdravé buňky se dokáží dělit a doplňovat ztrátu. Pokud je ztráta doplněna, dojde k zástavě dalšího dělení tělních buněk, a to do dalšího nutného doplnění. To vidíme hlavně na sliznicích a pokožce, které se stále obnovují. Tento proces je ale přísně regulován mnoha „hlídacími“ mechanismy. Nikdy nedojde k přerůstání buněk. 

V případě rakovinných buněk toto neplatí. Jsou poškozeny tyto „hlídací“ mechanismy a buňky, přestože jsou poškozené, přežívají, neumírají (stávají se nesmrtelnými), a navíc se dále množí, přestože je buněk nadbytek. Tyto nové buňky tak vytváří masu, kterou nazýváme tumor/nádor. Toto platí u tzv. solidních nádorů. Máme však i krevní malignity, kam řadíme leukémie, v tomto případě nedochází k vytvoření útvaru, ale ke zvyšování počtu nádorových buněk v krvi.

Vlivem nekončícího dělení nádorových buněk se nádorová hmota stále rozrůstá a proniká do okolních tkání, které utlačuje, poškozuje a ničí. Když se dostane ke krevním či lymfatickým cévám, mohou nádorové buňky do cév proniknout a roznést do lymfatických uzlin i do celého těla. Mluvíme pak o metastazování nádoru. Z primárního nádoru se vytvoří na jiném místě v těle nádor sekundární ‒ metastáza. 

Před přejitím buňky do nádorové předcházejí různá stadia, tj. prekancerózy (dysplastické, metaplastické změny), kdy jsou buňky patologicky změněné, ale ještě nemají rakovinný potenciál. Je u nich však vysoké riziko, že nakonec zmaligní. 

Typické znaky rakovinné buňky:

  • Dělí se bez přestání, nezastaví je ani omezený prostor, což je pro zdravé buňky typické.
  • Jsou méně specializované, tj. bývají méně diferencované, nezralé, jsou to mladší vývojová stadia konečných buněk, např. u lymfocytů jsou to lymfoblasty atd.
  • Je u nich narušen proces programované smrti, tj. apoptózy, tyto buňky tak nejsou odstraňovány.
  • Produkují působky, které ovlivňují i normální buňky, včetně buněk cév, což vede k tomu, že dochází k novotvorbě cév, angiogenezi.
  • Mají vyšší spotřebu kyslíku a živin. Jelikož se rakovinné buňky aktivně dělí, potřebují mnohem více živin i kyslíku, proto potřebují, aby k nim bylo více „potravy“ doručeno. Zapojují se tedy do tvorby nových cév.
  • Obchází imunitní systém, umí se před ním „schovat“, zmást jej. Ten nepozná, že se jedná o nebezpečné buňky. Rakovinné buňky jej však umí také utlumit, aby nemohl zaútočit.
  • Využívají imunitní systém pro svůj prospěch, buňky imunitního systému, které jsou v mezi nádorovými buňkami, mohou produkovat látky, které podporují růst nádoru.

Vznik rakovinné buňky

Zdravé buňky mají mechanismy, které brání tomu, aby se buňka přeměnila v rakovinnou. Pokud jsou tyto narušeny, buňka se dostane mimo kontrolu a stává se „nesmrtelnou“. A vzniká nekonečné množství buněk stejných jako buňka mateřská, tedy poškozená. Navíc se setkáváme s tím, že rakovinné buňky se dále mění a vznikají nové typy buněk, často ještě méně diferencované a agresivnější. Může tak dojít k selhání léčby. 

Buněčné změny, prekanceróza

Než dojde k přeměně zdravé buňky na rakovinnou, většinou dochází k postupným změnám, tj. dysplastickým, metaplastickým změnám, které můžeme označit za prekancerózu. Je u nich totiž vyšší riziko než u zdravé tkáně, že dojde k rakovinnému zvrhnutí.  Většinou nemáme možnost sledovat tyto buněčné změny, pokud jsou rakoviny orgánové. Ale je možné toto dobře sledovat na sliznicích (ústa, trávicí trakt) nebo na epitelu děložního čípku.